Oblíbené linked in posty, part 2!

in oblíbené LinkedInu oblíbené posty na Linkedinu part dva post jsem línej číst celej takže si to můžete stopnout teď Martin Komarek Pomáhám malým a středním... 1 d. Sedím tu, mám knedlík v krku a vlastně trochu chybí slova. Moje šestiletá Sofča mi právě dala lekci, na kterou asi do konce života nezapomenu. Přišla za mnou s těmihle dvěma papíry a povídá: "Tati, představ si, že ten papír je srdce. Když někomu řekneš něco ošklivého, tak se ten papír trochu pokrčí. Když řekneš něco dalšího, tak zase o trochu víc..." Zmuchlala ho do kuličky. Pak se ho snažila opatrně narovnat. "A pak se to snažíš napravit. Říkáš hezké věci. Jenže ten papír se daleko hůř rozkládá než skládá, trvá to mnohem déle. A i když ho nakonec vyrovnáš... už nikdy nebude jako dřív. Zůstanou tam rány. Rány, které se strašně těžko rovnají." Byl jsem úplně paf. Koukal jsem na ni a došlo mi, jak strašně obrovská a krutá pravda to je. Doma, v práci, kdekoliv. Jak snadno pod tlakem, ve stresu nebo jako vypustíme z pusy věci, které nás hned vzápětí mrzí. Zmuchláme někomu papír během vteřiny. A pak se omlouváme, žehlíme to, snažíme se to vzít zpátky. Stojí to hromadu úsilí. Ale ty rýhy, ty jizvy... ty už tam prostě zůstanou. Dětský pohled na svět je tak neuvěřitelně čistý a tne rovnou do živého. Tahle jedna minuta s dcerou mi otevřela oči víc, než stovka jakýchkoliv manažerských knih. Ten zmuchlaný papír si schovám na stůl. Abych ho měl na očích vždycky, když budu mít chuť něco unáhleně říct. A teď. Každopádně ve zkrátce je o tom šestiletá ukázala Martinovi, že když zmuchlá papír a on se mu omluví, papír se rozloží, tak je furt zmuchlanej a že to vypovídá srdci a bla bla bla. Zaprvý nic nestalo Zadruhý bych slyšet tu konverzaci kde říká že ten papír nechává na stole Tak si jako představuju Jarda a bude říkat: "Martine, nechceš ten papír už vyhodit? Máš ho tady pět let." "Jardo ty čůráku víš kolik mně zkal reakcí na Linkedinu? Václav Lisner 2nd Deputy Manager ve společnosti XXXLutz Czech & Jednatel at XLX CZRK & XLXSK Group 16h Edited Budete si myslet, že jsem blázen. 0:54 ráno a já jedu sám po dálnici. Z repráku moje oblíbená audiokniha ( Harry Potter je prostě super relax) A napadne mě strašná hloupost- kdo bude řídit když ne Já? Pomalu jsem pustil volant. 3 vteřiny to šlo, pak se dálnice začne stáčet doprava a najednou už jste jediným kolem na krajnici. Zasáhne asistent řízení. Sekundy před nehodou. V autě máme asistenty, kteří hlídají co děláme. https://linkedin.com/dpPd7idqh Kdo ale hlídá Vaše vyjednávání, když nedržíte volant? Vteřinu před nárazem. Než skončí Tenhle obchod katastrofou? Kdo ale hlídá Vaše vyjednávání, když nedržíte volant? Vteřinu před nárazem. Než skončí Tenhle obchod katastrofou? Michal Karcol CEO XXXLutz Czech & Jednatel at XLX CZRK & XLXSK Group Like Comment 11 Comments Share Skvělý a velmi výstižný post, Václav Lisner. Razím názor, že skutečný leader ví, kdy pustit volant a nechat tím zasáhnout. Schopnost přijmout pomoc před katastrofou není selhání, ale znak vyspělosti a síly, která zajišťuje, že firma i lidé jedou bezpečně dál, i když nejste u každého rozhodnutí. prostě a výstižnej post že kdy pustí volant Doufám že tady ten post má třeba follow řetězová D1 naučila leadershipu To typek s tady tím postem může bejt Linkedinu následuju nebezpečný myšlenky tak jsem společnost prostě jako